Koutky úst se dá přehrát cokoliv

Chtěl bych ti připsat něco na účet.
Báseň o něčem čemu sám nerozumím.
Tiskacím písmem na papír.
Pořád se mi ho doma dost povaluje.
Žádný umění, ale spíš šrám inkoustovou tužkou.
V hlavě mi lítá tvoje věta: Krev není svěcená voda.

Svým vlastním tělem přemožená ses naučila lokat inkoust ze zaříznutých brků.
Z kůry stromů svého lesa.
Věnovala jsi něco ze sebe milovníkovi bez masa a kostí.
Zní to jako šelest pláště smrti.
Víš, že se na to neumírá.
Jenže vědět nic neznamená.
Snad proto, že krev není svěcená voda.

Noc se děje za určitých okolností strašně rychle.
Někdo spočítá čárky a zaplatíte.
Zapláčou i děti z kapesníku.
Jakoby zazněla flétna z lazaretu.
Řekla jsi: Krev není svěcená voda.

PS.
Některé věci říkáme tak lehce, jako bychom věděli o co jde, ale když se nás někdo zeptá, tak jen bezradně čumíme.