Chtěla vědět

„Někdy je mi z mužských nanic,“ řekla do tmy, která pro ni byla světlem.
Já jsem mlčel.
Lidé si neuvědomují, jak mlčení chybí v jejich rozhovorech.
Taky jsem se kdysi snažil vše řešit slovy.
Musel jsem být hrozně otravný.

„Nevadí ti to?“
„Taky je mi někdy z mužských na nic,“ řekl jsem a ona se usmála.
Asi.
Tma byla opravdu veliká.
„Možná si za to můžu sama.“

Na ránu je něco divného, když si člověk pamatuje noc, kterou prospal.
„Já se jen ptám. Čí mohu být odpovědí.“
„Tak to je těžká otázka.“
„Nejsem blbá?“

PS.
Je moc divný, když na rybáře začnou padat ryby z nebe.
Vypadá to na provokaci.
Ovšem hrozit pěstí k mrakům není úplně na místě.
Co kdyby...