procházet tekutými písky

Na kraji lesa černý myslivec pígloval Viktorku.
Svlékla se ze sazí kominíkova učně.
Z křoví je šmíroval pan Váchal.
Plnej suvenýrů z minulého století.
Aktovka plná hnoje po kazatelích, co si hráli na sexuální abstinenci.
„Byly jste někdy přítomny konsilium?“ šeptám kapkám deště, které se dopadem na okna vlaku stávají černými pasažéry.

Pisklavým hlasem Barbíny zazní předpověď pro lidstvo.
Sněhurka musí vždy projít iniciací otráveného jablka.
Otráveného prince, že přišel pozdě.
Nerozhodného pro tu chvíli.
Ještě, že tam byli trpaslíci.
Musíš ji políbit...Vole na rty...

„Je libo spáchat sebevraždu?“
To je opravdu hodně drsné ptát se Jeníčka u rozpálené pece.
Jenže všechno nejsou jen pohádky.
I ježibaba má své dny, kdy vítězí.

PS.
Autistické dítě prohlásí, že jeho největší talent tkví v rozbíjení věcí.
Pousmějeme se, aniž si uvědomujeme, že mluví o nás.