Kam se mi zakutálela duhová kulička?

Pořád jsou tady ti, co si hrají na černokněžníky.
Někteří nosí i tu špičatou čepici.
Člověk má schopnost nahánět strach druhému člověku.
Musí přece nějak zahnat svůj vlastní strach.
Možná kdyby se lidé tolik nebáli jeden druhého...
Ale co já vím?
Že bychom potřebovali víc květinářství?

Co všechno si ještě chcete nechat vytetovat na kůži?
Nacisti by měli v dnešních dobách fantastické lampičky.
Hrůza se neschovává v temnotách, jak si někdy myslíme.
Nikdo z nás nemá tak úplně pravdu ale taky úplně nelže.

V okvětí všech sazí z komínů.
Budu čekat klidně na hlínu.
Stravitelnou bezobsažnost kolibříků smrti.
Kde modlitba se stává skutečností, co tak trochu bolí.
Jak injekce proti tetanu.
Kdo by nemiloval svoji euthanasii?
Kdo to tak vykvikl?
To jen někdo zmáčkl koule Charónovi.

PS.
„Věděl jsi, že když vyplašíš vrány, tak oni si tě už pro příště pamatují?“
„A když je nevyplaším, tak skončím v zapomnění?“