Chtěl jsem říct něco jiného

“Může se upír zamilovat?“
„To záleží na krvi,“ říká ona.
Dívám se na ni a přemýšlím o tom, že ty ryze platonické vztahy, co jsem kdy měl, byly ty nejsilnější.
Jindy si myslím pravý opak.
Ach ta ambivalence!
Pořád vše záleží na krvi.
Kde jinde zahájit dílo zkázy než v oblasti vlastních tepen?

“Jsi skutečná?”
“Chtěl by jsi spatřit mojí krev?”
„Já...“
Něco jsem chtěl říci, ale vadilo mi to Já.
Není to stálý pocit, ale občas mě přepadne, že nemám rád ono JÁ.
Jako bych se pokoušel schovávat za stromem a stejně byl odevšad vidět.

„Fakt bych se potřeboval podívat do astrálního vědomí,“ říkám a na bělmu jejích očí vidím někoho naprosto neznámého. Otočil jsem se ale za mnou nikdo nestál.
„Jak to, že mám pivní břicho, když nepiju pivo? To je snad někde nějaká porucha,“ řekl jsem namísto všeho, co jsem chtěl vyslovit.
„Zeptej se papeže o příštích Velikonocích až ti bude mejt nohy!“ řekla.

PS.
Nic není zadarmo, ale to neznamená, že není nic zadarmo.