Všichni jsou v euforii

“Ten chlap je příšerně senzitivní,” vykládal mi jeden fotograf mikrosvěta.
“Ten je schopnej rozstřílet pokladny v supermarketu, když na to přijde, a taky si z cizího hřbitova dokáže přitáhnout ducha a to hodně natvrdo.”
“A co je zač?” zeptal jsem se.
“Kreslí zlámanejma tužkama na papíry, co nachází na zemi.”
“A co kreslí?”
“Poezii, malověrné a katolický holky,“ řekl.
„Počítám, že já už nemám tolik semene, které by se mi vrazilo do hlavy.“

Připomnělo mi to pohádku o princi Bajajovi.
Potrhlý zahradník, co zabil draka.
Tihle zahradníci jsou vždy v něčem namočení.
Jeden z nich naučil zpívat květinu.
Nakonec je však zahradník vrahem.

Z vody pod mostem se vynořil mladík se ztuhlým výrazem tváře.
V ruce svíral meč za jeho ostří.
Ostří bylo opravdu ostré a tak mu z dlaně začala prýštit krev.
„Není to on?“ zeptal jsem se.
„Ne, to je jinej.“
„Ale je mu podobnej.“
„To je zahradník.“

PS.
Přísahat na vlastní život se zdá být velmi snadné.