JÁ myslel, že se tady jen něco filmuje

„Oslovíš ji?“
„Nejsem blázen.“
„Bojíš se odmítnutí?“
„To bylo kdysi. Dnes už vím, že bych ji neměl, co nabídnout.“
„Jako bys kdy měl.“
„Ano, ale teď už to vím.“
V čem tkví zralost člověka?
Že zčervená?
Nebo právě naopak?

„Jen si mě mlaťte. Ze mě nic nedostanete.“
To, že jsem vážně řekl?
Ani nevím jak mi něco takového mohlo přijít na jazyk.
Asi jsem to někde slyšel a líbilo se mi to.
Snad proto, že to bylo ve filmové komedii.
Jenže realita není tak srandovní.
Jaký to je být idealista?
Je to něco jako být masochista?
MÁŠ DVĚ MINUTY NA ROZMYŠLENOU.
Už mě nebijte!

Holka ze stánku na náměstí se se mnou chtěla milovat.
Měl jsem vítr z jejího otce, který by se mohl vrátit a něco ošklivýho mě udělat.
Ona byla ochotna to risknout.
No to jsem jí věřil.

PS.
Jak vlastně zvoní ta hrana?
To mi vždy trochu vrtalo hlavou.