Tak zahraj na ty housle!

Tak na co si budeme hrát?
Hledal jsem svět pod tvou sukní.
Nevěděl jsem, že si musíme na něco hrát.
Jako dítě jsem měl rád hru Kloboučku hop.
SLAVILI JSME PŘES PŮLNOC.
Skončili jsme v listí.
Vlastně to bylo příjemné.
Zahrabán v listí a pořád ještě živý.

Šel jsem se projít za garáže, co jsou tady kousek od mého bytu.
Na jedněch vratech jsem četl: MOC MI CHYBÍŠ...
S tím jsem souhlasil.
Nejde o samotu, ale o stesk po člověku.
Na jiných vratech garáže bylo napsáno: KUBELKO JSI MRTVOLA!!!
Kubelka se to snažil smazat, ale pořád to šlo přečíst.
Asi nějaká upomínka.

Z nebe spadlo pár zbloudilých dešťových kapek.
Jakoby tam někdo uronil slzu.
Něco tam musí být.
Kde?
Kdekoliv.

PS.
Kdekdo mluví o zdravém rozumu, tak by snad mohl existovat.