Snědl jsem sovu a necítím se ani o trochu moudřejší

Všichni mluvili o výhrách.
O kulatých momentech štěstí.
Tam v dáli na kopci čarodějnice ještě doutnala.
Já jsem spokojený u paty světa.
Ty fangle mě nechávají lhostejným.
Nechávám na pokoji upíry a oni zase mne.

Paní pod schody na stadion, kde jsme poklidně seděli, nám začala vyprávět, co všechno říkal Kristus.
My jsme pouze podotkli jaké, že je to vedro.
A ona na nás hned vytáhla apokalypsu.
A jak začala mluvit, tak se nějak nemohla zastavit.
No zkuste zastavit apokalypsu.
Nezastavíte ani nosorožce.

Malá holčička s pentlemi ve vlasech.
Dívá se na opentlený ukazatel cesty.
Tolik míst kam se může člověk vypravit.
Tolik míst kde jsou lidé.
Někde můžou být i hodní.

PS.
Těšínská jablíčka?
Sakra! A ty rostou kde?
Ptám se, když sedím na záchodě jako Rodinův Myslitel.