Nikdy jsem nepálil knihy

Starý bezdomovec s pugétem čerstvých květin.
Snad je zamilovaný.
Je nám to divné.
„Asi jde na hřbitov,“ říká jedna holka druhé.
„Láska? To je dětská choroba. A v jejich věku už jsou dětské choroby smrtelné,“ řekla s nezměrnou racionální příchutí předčasné dospělosti.
Hlavní je nečíst příbalové letáky léků.

Už i ženy jsou vidět se zbraněmi, jak se chtějí emancipovat.
Ale ono i v minulosti bojovaly.
Co třeba ta Šárka?
Znal jsem jednu Šárku.
Měla nádherné rty, ale dosud nevyčištěnou pleť, jak se bála, aby neotěhotněla.
Ráda se muchlala ve vesnické čekárně, co byla postavena v akci Zet.
Na stropě visely vajgly cigaret.
To ti mladí chuligáni.
Já to nedělal.
Neuměl jsem to.

Děti naskákaly na jedoucí tramvaj v touze po dobrodružství.
Okusit vlastní smrtelnosti.
Opravdu existuje?
Dospělý toho nažvaní.
Tohle nesmíte!
Samá restrikce.
Co by se asi tak stalo, kdyby lidé našli Ráj?
Počátek nové kolonizace?

PS.
Zkuste se velmi upřeně zadívat do zásuvky!
Něco tam přece musí bejt.