Někde tu musí být víla

Krásné aleje.
Než je dá vykácet nějakej idiot.
Stačí mu k tomu razítko a nějaká směšná legenda, když se to lidem nelíbí.
V každém případě s tím nikdo nemůže nic dělat.

Malá děvčátka seděla na obrubníku a chovala panenky.
A taky mluvila o sexu.
„A jak myslíš, že to dělají ti dva pánové?“
„To oni si je zamotají,“ prohlásila jedna z nich s neotřesitelnou vědomostí světa.

„No tak klid! Uklidni se starče!“
Stařec byl u toho, když se alej vysazovala.
Žil s ní celý život.
„Když už se to má vykácet, tak mi z toho dřeva udělejte pohřební hranici.“
ZBLÁZNIL JSTE SE!
To dřevo už je dávno zamluvený.

PS.
V záhybech šatstva se vždy usadí nějakej ten prach.
Těžko to vyřeší kotrmelce.