Potrubní poštou se schází hosti

Vyhrabal jsem z písku přesýpacích hodin hodinky s řetízkem do kapsičky.
Nevěda, který čas mám brát vážně.
Miliony systematických blech se vypravily na cestu.
Kdo měl tu šanci si je osedlat, tak to udělal.
I když všechny ty cesty mohou mít cíl na začátku.
To je ta potíž, když se žije na kulaté planetě.

Odříkal jsem huhňavým hlasem modlitbu.
S krví na jazyku.
Vrána se dívala se zalíbením na moje oči.
Nedávno jsem viděl v tv, že prokurátorka vyčetla obžalovanému, že není družnej.

Byl jsem nakreslenej na hospodském ubruse.
Bylo to oněch patnáct minut slávy?
To by šlo.
To se dalo přežít.

PS.
„Tady budeme v bezpečí.“
Fajn věta, když ji někdo pronese a věří ji.