Hodinky, co pláčou nad každou vteřinou

„Nebudeš to nikomu vykládat, že ne?“
Řekl mi první gay, které ho jsem potkal.
Tedy já znal už předtím dva, ale to byli starší chlapi.
A tak trochu jsem si myslel, že se tohle týká jen těch starších lidí a mládí s tím nemá nic společného.
Ti dva byli trochu divní, ale tenhle kluk byl naprosto normální.

Někdy se stane, co čekáme a jindy zase ne.
No rozhodně jsem nečekal, že ta servírka začne zpívat Mercedes Benz jako Janis Joplin.
Taky se jí hned jeden chlap snažil sáhnout pod sukni, jak chtěl najít zařízení na plejbek.
Ona se zasmála tím smíchem Joplinky a bodla ho tužkou do oka.

Byl to takový ten večer kdy nechtěl být nikdo za každou cenu vítězem.
Nebyli tam totiž žádní novináři.
Ti vytvářejí všechno to dusno a napětí, aby měli o čem psát.
Mají přece novinářskou legitimaci.
Nejhorší je, když nesmíte dělat chyby.

PS.
Kamenný pes nekouše?
No rozhodně neštěká.