Nejezdi na tom kole tak rychle!

Deštník se potácí větrem bez majitele.
Je tak krásný a přece se ztratil.
Proč?
Na takovou otázku máš nárok jen v dětství.
Jak mladý kněz, co si přidržuje klobouk ve větru a po očku se dívá na vzdouvající se sukni mladé ženy.
Přemýšlí o hříchu.
Však z které strany?

Ještě jsou ženy, co štupují ponožky a pak se svlékají jak nebeské animírky?
Pečou jablečný štrůdl z jablek stromu poznání.
Ba co víc.
Dokážou nás namnožit.
Ten mužský příspěvek je zanedbatelný.
Jen taková zábava.

Osamocený budík v záhoně s ředkvičkami.
Ráno už nikoho nebudí.
Zahradník sám, tak trochu poeta, ho zde odložil pro asymetrii, co vězí v jeho hlavě.
Je někdo doma?
Věčná otázka jako ta:
KDY UŽ TAM BUDEME?

PS.
Chvíli jsem předstíral odpor.
To aby přežila koza v přítomnosti vlka.