Karamelové svítání

Vyprané, místy vybledlé, opotřebované, myšlenky schnoucí ve větru.

Pravda ve víně na dně sklenice.

Pravda? Vždyť není každému po chuti. 

Útržky myšlenek leží v prachu na půdě, v záhybech záclon minulé sny se choulí.

V prasklinách vybledlých tapet marné jsou naděje. 

Arogantní noc se skrývá za hrst popela. 

Pod mollovou tóninou kapek deště vleče se nespavost, smutně, slepě, odtažitě.

Karamelová obloha postupně taje na obzoru a z ničeho rodí nadcházející den.

Noc si sedá na klín úsvitu...

A v tuto hodinu myšlenky poletují lehce.

Obrázek vytvořen AI