Někdo se nám snaží ukradnout smích

Nemohu za to, že jsem se lekl plyšového medvěda.
I králík skákající z klobouku mi dokáže pocuchat nervy
Červená Karkulka dostala skutečný strach až když klepala na dveře u babičky.
Čí jsou ty zuby?
Pak mi dá někdo ruku na rameno a chce mi rozprávět o důstojném stáří.
Dnešní rady se tak málo liší od toho, co předkládal lidem Stoletý kalendář.

Hodně chodů na stole.
Ovšem většinou jsou to jen takové umazané talíře.
Připomíná mi to dětství, když jsem je vylizoval.
Posedávají tu i upíři, ale my víme, že neexistují.
I paroháč se snaží nevěřit, aby mohl věřit.

Všechny pravdy nemohou skákat jen z vědeckých poklopců.
Kusé příběhy oblečené do prahů polorozbořených domů starých bordelů.
Z většiny věcí se člověk vyspí.
Neprobudit se?
Nic se neděje.
Jen začnete víc smrdět.

PS.
Jak je vole?
Standardní odpověď neexistuje.