Jsme víc než prvoci?

V nočníku hledala vědma budoucnost občánka.
„Až tak...“
„O čem to mluvíte?“ ptá se starostlivá matka.
„To jsou jen takové vjemy, co si říkám nahlas,“ říká vědma, když hněte stolici.
„Aha,“ pokývá nakonec hlavou, když si nastříká cosi na ruce a otírá si je do ručníku s tučňákem.
„Můžete být klidná maminko.“

Často si hrajeme na bohy, ale máme co dělat, abychom udrželi krok se zvířaty.
Obrovský sněhulák vyrostl přes noc za domem.
Kdo byl jeho stavitel?
Opilci, co se navraceli z putyky?
Mimozemšťané?
Matka se dala do velkého praní.
Jako první namočila ručník s tučňákem.

Příliš jsme začali monitorovat jeden druhého.
Bez zájmu o toho druhého.
Jen pro hru, kdy si snad myslíme, že trhání nehtů nebolí.
Už jsme na monitoru zabili ohromné množství bytostí.
Matka rozvěsila vyprané prádlo.
I ručník s tučňákem.

PS.
Na svět přicházejí indigové děti.