Metafora civilizovaného světa

Vyskočil z Čertova jezera s psacími potřebami.
Nechtěl nic víc než trochu krve.
Koně se na břehu rozběhli jako šílení.
„To je Velká pardubická,“ řekl skoro něžně, když mě píchl do prstu pro onu kapku krve.
„Máte zvýšený cukr.“

Nad hlavou nám přeletěl obrovský bombardér.
Vypadal tak těhotně.
Pár dětí na břehu mělo pruhované šatečky.
„Ten podpis tady,“ ukázal dlouhým nehtem.
„Proč?“
„To je prezenční listina.“

Vášnivým polibkem mumie stává se život čímsi jiným.
Někteří po tom touží, jako po kousnutí upírem.
Ta neustála potřeba nadechnout se rajského plynu.
„A co ta listina prezentuje?“
„Tvoje štěstí,“ řekl mnohoslibně.
Vzal jsem ten list a udělal z něj papírovou lodičku, kterou jsem pustil po hladině.

PS.
Zbyla jen trocha smradu síry.
I tak může zavonět štěstí.