Pobavením se kloužu na hromadě Věstonických Venuší

Být napaden lžící obra.
Člověk přežije mnohé.
I tak pořád hledá způsoby, jak jeden druhého zničit.
Tluču na bubínek ostošest, jako bych byl němý.
Slečny mi do zad buší alarm posledního soudu.
Hádají se o Krista, jak o masovou konzervu v zákopu.
Víno se změní v krev.

Intervence viselce z tarotové karty.
Jak jednou něco začne, tak to neskončí dokud není konec.
V ulici hřbitovní i na planině krásných panen.
Vilnosti vil a jiných problematických slečen.
Ten kdo má odpověď raději mlčí.

Dobové prameny nás poměrně často odkazují na události, kterých si lidé všímali, ale nedokázali si je vysvětlit.
Jednou takhle budou mluvit o nás.
My si taky nedokážeme spoustu věcí vysvětlit.
Taky nás budou mít za blbce.
V drobounkých modrých květinkách pomněnky se dá mnohé zapomenout.

PS.
Přece nestřelíte člověka do zad?
Proč ne?