Ochozy jsou plné kibiců

Nemám strach z Posledního soudu.
Někdy chodím v pokoji dokolečka, jak trestanec na vězeňském dvorečku.
Mám jenom strach.
Jindy mi pomáhá klasické klubíčko a v něm se třást.
Taková ta prenatální poloha.
Z časů, kdy po nás ještě nikdo nic nechtěl.
Už jsme byli na světě, ale zároveň jsme byli v bezpečí před světem.

Hudba zněla jako krasobruslení.
Nalil jsem si z krásné konvičky čaj, ale nechutnal mě, protože jsem zvyklý na čaj porcovaný.
Pamatuji, když jsem poprvé pil skutečné víno, jak mi taky nechutnalo.
Nějak ta nefalšovaná skutečnost není ona.
Prostě patřím k plebsu.

MÁME JINÉ MOŽNOSTI NEŽ KDYSI.
Tedy aspoň nám to tvrdí.
I sny dokážou být na pokračování.
Dvě dámy z vyšší společnosti se o tom nehodlají bavit.
Je to tak vulgární.

PS.
Jak se asi cítí lidé, když jim dojdou náboje, když zbude ten poslední a není vyhnutí?