Anotace: ...
Pouta lidí jsou plné zvláštností.
Nikde se nenajde žádný mustr, který by fungoval ve všech vztazích.
Jako jsou rozdílné partie v šachu.
Pár začátečních tahů může být stejných, ale pak už je to vše jiné.
Až do toho posledního tahu, který často končí dřív než mat, protože ti dva už prostě nechtějí hrát.
Chceme mít jistotu a tak skáčeme do hlubin na gumě.
Je to čím dál tím víc divný.
Chlap míří na kněze pistolí.
Kdo je kladný hrdina?
Kdo o tom rozhoduje?
Vražedkyni s velkými ňadry muži snáze odpustí.
Houpe-li se ji mezi nimi křížek.
Byť obrácený vzhůru nohama.
Knoflíčku praskni!
V televizi běží pořad: Chcete mě!
PS.
Já jsem slušný člověk.
A to je co?
Skvělý dílko, chtěla jsem na něj zareagovat, neříkám, že adekvátně, to já vždycky nesvedu:-)))
Ale musim fofrem na tvý PSko, páč to ti chci posunout:-)))
...co takhle:
Já jsem slušný člověk. A to je, co!
:-)))*
Já bych na tu slušnost v lidech byla, s tím svým optimistickým pohledem na svět, prostě furt pyšná, no:-)))
Dík za úsměv, Jortí, daroval jsi mi ho dnes měrou vrchovatou:-)**
28.04.2025 15:52:42 | cappuccinogirl
připomnělo mi to můj dnešní sen,
kde partie byl zvláštní nástin rozkreslen
na trojúhleníkových polích plochy hrací
- kde poutník stál a byli tam i draci :)
28.04.2025 10:26:09 | šuměnka