země, kde se dějí věci, kterým nerozumíme

Postává u svého stánku se smíšenými pocity.
A přitom má tak dlouhé nohy, že by se do ní zamiloval i vysavač.
Ve svetru z těžké vlny chce zřejmě utopit pro okolní svět svoji něhu.
Dívá se tak smutně do fotoaparátu.
Prodává kýče jako všichni okolo.
Uzavírá se pažemi na prsou.

Dva mladíci u vedlejšího stolku mají panenky, které se ukrývají jedna v druhé.
Snad se v nich zhlédla.
Jen není tolik zmalovaná.
Ti kluci se smějí.
Prodávají i prezervativy a kočkolit.
Tedy všechno, co musí lidi mít.
Holubí trus vše posvěcuje.

V zemi, která se neobejde bez cara.
Bez krásných dívek smutných tváří.
Jenže to nikdo nezmění.
A už vůbec ne žvaněním v televizních diskusích.
Pod stolkem má dívka láhev gruzínského koňaku.

PS.
Kdy zase děti vytáhnou kruhy, aby s nimi tančily?
Při rozžaté svíčce si doma vykládá karty.