Anotace: ...
Nevěsta ve výklenku večera.
Na balkóně, který zdědila po mrtvé Julii.
Není to vždy žena, kdo je obětí.
Čím méně toho člověk ví, tak tím víc je lidstvo v bezpečí.
Pustím si gramofonovou desku, abych se mohl dívat jak se točí.
Kdysi se naši předci přiblížili vědění.
A pak jsme ho zasypali nepotřebnými krámy.
Kněz by byl tak rád nepronásledován hříšnými myšlenkami.
Nechce být člověkem?
Láska.
Tolik barev v jednom slůvku.
Málo věříme sami sobě, tak proč bychom měli věřit druhým?
Větrné mlýny jsou krásní protivníci.
Kdo by odolal?
PS.
Jak se praví v jedné hře Járy Cimrmana: „Copak jmelí, ale jmelí.“
Bez nápovědy se prostě neobejdeme.
Někdy je mi po nich smutno, nemám koho lovit z vody...funkce plavčíka odpadla.
13.05.2025 17:12:19 | Philogyny1
větrné mlýny znám
poháním jejich kola
kdykoli zafoukám
kdykoli některé volá :)*
13.05.2025 12:15:35 | šuměnka