Anotace: ...
Nevěsta ve výklenku večera.
Na balkóně, který zdědila po mrtvé Julii.
Není to vždy žena, kdo je obětí.
Čím méně toho člověk ví, tak tím víc je lidstvo v bezpečí.
Pustím si gramofonovou desku, abych se mohl dívat jak se točí.
Kdysi se naši předci přiblížili vědění.
A pak jsme ho zasypali nepotřebnými krámy.
Kněz by byl tak rád nepronásledován hříšnými myšlenkami.
Nechce být člověkem?
Láska.
Tolik barev v jednom slůvku.
Málo věříme sami sobě, tak proč bychom měli věřit druhým?
Větrné mlýny jsou krásní protivníci.
Kdo by odolal?
PS.
Jak se praví v jedné hře Járy Cimrmana: „Copak jmelí, ale jmelí.“
Bez nápovědy se prostě neobejdeme.
je to takový můj nešvar, hledat ve Tvých slovech nektar... ale protože krávy spoléhají na opylované květiny a u Tebe ho najdu jistě, jsi tedy možná jediný zachránce lidstva! *** s přáním krásného dne, včela samotářka (Apoidea) :-))***
17.05.2025 05:40:57 | Iva Husárková
Zdědila balkón? A co pokoj k tomu? Dáš odpověď nebo nápovědu?:-)))*
13.05.2025 21:46:41 | cappuccinogirl
Někdy je mi po nich smutno, nemám koho lovit z vody...funkce plavčíka odpadla.
13.05.2025 17:12:19 | Philogyny1