Bohu se neodmlouvá

Ženy bolela prsa od neustálého těhotenství, jak se rojnice mužů převalovali jejich postelemi.
Nebylo jasno kdo je přítel a kdo nepřítel.
Lidí bylo víc a víc.
„Ty! Kdo jsi?“
„Jsem zhulenej.“
Křídly a ťapkami ozářeni v ústavních zařízeních.

Všichni jsme herci.
Někteří opravdu mizerní, ale i tak do té show pasujeme.
Nedalo by se to bez nás hrát.
Jistě už jsou zase společenství, která přemýšlí o sociálním darwinismu.
Panebože, vždyť je nás sedm miliard.
A všichni chceme být herci.
Na bojišti se z lidí stávají hrdinové hlavně proto, že nemají na výběr.

Bylo pěkné skákat z kry na kru na vesnickém rybníce.
Šlo trochu o život.
Nemáme strach rádi, ale zároveň ho uměle vyvoláváme.
Vždy někdo vykope válečnou sekyru.
A ta nerezavý, tak jako stará láska.
Hráči karet taky často neví co přijde, a proto hrají.

PS.
Planeta opic.
Co nám na tom přijde tak neskutečného?