Slzy v sedmimílových botách.

Prý se nelze vyhnout singularitě, kdy stroje budou jednoho dne schopny učinit více operací za sekundu než-li náš mozek.
Kdy splyneme se stroji a těla přestanou být důležitá.
Sen Sheldona Coopera.
Mít tvůj obrázek, ale co pak s ním?
Jsi to ty?
Někdy bych potřeboval slzy, ale ony nepřichází.

Nevím jestli jsem ji miloval.
Taková slova jsou nicneříkající, jak se jimi neustále kdekdo ohání.
Určitě to spousta z nich myslí upřímně, ale i tak.
Já si s nimi nevystačím.
Já vím, že nebylo moc dní, kdy jsme nebyli spolu.
Vím, že jsem se vždycky těšil domů.
O moc víc toho nevím.
Jen, že mi někdy chybí slzy.

Měděná kadidelnice vedle očteného výtisku bible.
Plného záložek z hospodských účtenek.
Plná rozporů, co bylo a co ne.
Z nebe spadl vagabund.
Pečlivě ho prohlédli jestli nemá křídla.
Pak ho zahrabali.
Tvůj popel byl rozprostřen u lesní studánky.

PS.
Stačilo, aby ke mně přišla, když jsem psal, a otřela si o mne nos.
Beze slov.