doutnající city ve vykřesaných ohních

Plnili jsme kondomy vodou.
Především ty, co jsme nalezli už použité, protože nešlo jít jen tak do drogerie a tam si je koupit.
Vlastně jsem si ho nikdy nekoupil.
Použil jsem jednou darovanej, abych se dozvěděl, co na tom je.
Nic.

Tak jsem ho naplnil vodou a pověsil v chodbě ke stropu, když jsem ho ponejprve pomaloval runami a azbukou.
„Co to má bejt?“ ptal se kamarád.
„Moje děti v koupališti na mezinárodním táboře.“
„Chápu. Artěk,“ řekl.
„Život je dar,“ prohlásil jsem spokojeně.
„To jistě,“ pokýval hlavou pod oním artefaktem. „Ovšem bez latríny by to všechno nestálo za nic.“

Těžko lze vyčítat lupě, že mění náš pohled na věci kolem nás.
I když viděno s odstupem s ní ten Sherlock vypadá trochu jako blbec.
Za pár let tak budeme taky tak vypadat.
Vypadáme tak už teď.
Proč jen rodiče nepoužili kondom?

PS.
Chudák toulavý pes vyhrabal na smetišti pravdu.