Pohyblivý cíl se pohyboval

Chytla mě za límec rezavá holka.
„Bohémský život si hraje na protest proti společnosti, ale jde spíš o to, že se člověk nechce mejt.“ řekla.
„To je nějaký poselství?“ zeptal jsem.
„Zajímá mně, co všechno je člověk povinen přežít?“
„Mě spíš kam se poděla moje žákovská knížka?“
Chtěl jsem se vytahovat a nic nezaplatit.

Emoce vytetované na paži jako ta čísla, která převzala moc nad jmény, co nikoho nezajímala.
Symboly života poletují nad vězením.
Když budou chtít, tak tě dostanou.
Lidská spravedlnost je chiméra.
Komisař Ledvina to zají olomouckými tvarůžky.
Evropa je v rozkladu.

Na rameno mi usedla vážka.
Chvíle v symbióze s přírodou.
Nevěřil jsem čertovi ani princezně.
Prostě jsem neměl proč.
Jako jsem neměl proč lézt do centrifugy.
Štípni mě!

PS.
Kam se poděla moudrost?
Je netaktní se ptát.