zápisky deště

Spouštíš výš řeku

Smutek vrytý do ticha stodoly souměrností pořezaných špalků

vzpomínky v naškrobených cíškách rozbíjí tenkými konci řinkot skla

pak proskočíš

říkáš mi: poslední dobou jsi pořád unavená

spíš

---

déšť zjemnil stisk

víská chuť po lískách

Prší

prší tak že rýny nestačí polykat déšť

mokrá tma přepadává přes kameny

nadechla jsem ji

zatím co jsi odmykal dveře od průsmyku

___

v zalitém čaji ožívá loňská krev šípků

                                                               v paroží na zdech

pletence myšlenek     žil        cév             stáří

listí                                                         co nikdo nechce