Přichází pravda

Stál jsem vpředu, i když jsem to neměl v úmyslu.
Bůhví jak jsem se tam dostal.
Chtěl jsem ustoupit do pozadí, ale již to nešlo.
Cítil jsem se postrkován.
Lidské ruce jsou vždy po ruce, když je potřeba někoho postrčit k činu, do něhož se majitelům oněch rukou nechce.
Většinou z prostého důvodu, že mají rodinu.
Je neuvěřitelné, co všechno se dá hodit na rodinu.
Stačí si přečíst knihu Kmotr.

Někde jsem se schovat musel.
Tak jsem vlezl, vedle stojící ženě, pod sukni.
Nevím, co je na tom divného?
Pod svícnem je přece tma.
Někdo mě od ní odtáhl.
Cítil jsem se jako pes, kterého čeká cesta do útulku.
Věřte, že ten pes o tom ví.
„Tak co bude?“ ozval se hlas ze zadních řad.
Tam odsud se vždy ozývají takové hlasy.
Jsou anonymní a v bezpečí.
Zadní řady jsou hladové po činu.

Objevili se muži v černém.
Zablesklo se.
Lidé se rozcházeli.
„Vypadalo to jako něco mimozemského.“
„Byla to jen akce supermarketu. Slyšel jsi.“

PS.
Nikdo vám neřeknu pravdu.
A já to chápu.
Je tak snadné se nechat obelhat skutečností.