Ukryj mě v sobě
aspoň na malou chvíli
do modra očí, do paží
z kterých šílím
ukryj mě
světu, a bolavému vání
šeptej mi: Jsem tu!
...a nic mi nezabrání.
Riccardo Moncalvo
Jako bys teplou dekou přikryla Son, tak laskavý a přítulný text.
06.07.2025 21:57:29 | Vivien
skoro spím, ale tohle je tak laskavý komentář, že jsem se musela vrátit... Viv, děkuju!* mě to tak pohladilo... a nejen ty, ale to zase až zítra, dobrou noc:)
06.07.2025 22:15:48 | Sonador
.....Z podstaty krásná.....a ještě více,když je komu to vyslovit a v blízkosti zkonejšit se.......v kořenech hledat mízu pochopení,co Lásku i Láskou napájí a rostou tak Inspirace,co klíčily už dávno,jen se zapomněly zavlažovat.......vždyť v té "pravé"Lásce se roste.....až do nebe a v opačném směru Zemí až do podstaty......Ji.
05.07.2025 21:10:42 | jitoush
:) někdy jako bychom dokázali žít jen, když ten druhý ... ve dvou snažší i těžší ... ptát se jsi se mnou, a teď, a teď a teď? Hezký hry :)
05.07.2025 17:51:36 | lawenderr
Zabydlit se v lásce. Byť třeba na neurčito. Skládat si z barevných sklíček, do kostelíčka na Venuššiným kopečku chtíče vitráže. Je třeba se někdy životu vyzpovídat i tichem, kde je sladké teď, a budoucnost nenaslouchá.*
05.07.2025 14:47:24 | šerý