Jen pro zasvěcené časem

Neztrácíme naději, že můžeme skončit v krabici od dovezených banánů.
S cizokrajným pavoukem, co vyrazil na výlet.
Na břehu řeky pokrytečtí chlapi pokřikovali na ženu ve slamáčku, která plula na loďce.
Troufalé řeči, ale uvadaly stejně rychle jako všichni falešní proroci, kteří mohli mít pravdu, ale byla tak nesnesitelná, že se vždy našla mnohem příjemnější lež.
Dostaneš prášek.

Shrábl jsem rozsypaný obsah pošťácké brašny.
Jistě tam byly i nějaké anonymní dopisy plné upřímnosti.
Mám rád upřímnost, která se nebalí do vánočních dárků, které jsou bez toho k ničemu, když je lidé vrací jako nevhodné.
Na klobouk se dívce vysral holub, když dělala pózu fotografovi.
„To bylo tak makabrózní,“ zařval mladý umělec.
Až se zastavili lidi s písmeny v očích, co píšou svaté knihy.

Sedl jsem si na hromadu uhlí a poprosil o šálek čaje.
Nedá se jen tak prchnout před člověkem, když je člověk sám člověk.
Ovšem někdy se musí moc snažit, aby neprchal.
„Máte rád muchomůrky?“
„Záleží na omáčce.“

PS.
Někdo vystřelil.
Byl to startér?