ulicí rachotí popelářský vůz

Stál jsem pod jasmínem.
Opřený o jeho vůni.
Na naší staré zahradě, kde jsme se procházeli jako koně ve výběhu.
Dýchám, ale stačí to k životu?
Tak si nasliním prst jestli ucítím závan světa.
Duši má i květina a kámen.

Dejte mi kouzelnou lucernu a stejně mi bude k ničemu.
Nejsem defétista.
Jsem surrealista vlastních vloček pláče.
Spím v malířských štětcích.
V oživlých mamutech.

Autistická dívka s velkými prsy se mužům raději vyhne.
Nechce, aby jí idiot hrál na dudy.
Třebas by byl ze Strakonic.
„Musíš si koupit vstupenku,“ říká někdo zcela obyčejně česky.
V mnoha ohledech neuvěřitelně nudní lidé, co strašně rádi nosí pořadatelské pásky.
Pro okamžik důležitosti.

PS.
Svatební tanec včelího roje.
Snad proto jsem se nikdy neoženil.