Nesuď, abys nebyl souzen.

Na sáňkách utíkal čas, i když jsem na nich jen tak seděl a čuměl do neznáma.
S velikou bambulí na čepici.
Sníh padal tehdy pravidelně.
A voněl.
Vše je trochu jiné očima vzpomínání.
A snad dokonce nyní to pravé, co jsme kdysi neviděli.

Žena nakreslila na chodník panáka.
Našlo se pak dost lidí, kteří si na něm prostě museli skočit.
Nedokázali ho jen tak přejít bez reakce.
Tak se nám někdy stejská.
Každý den bubnuji na bubínek pramínkem tvých vlasů.
Zůstali mi po tobě čtyři ubalené cigarety a popel v popelníku.

Ochraňuje mi strach.
Já se bál i na velkém řetízkovém kolotoči, protože jsem pořád čekal, kdy se se mnou ta sedačka utrhne.
Možná jsem si to tak trochu i přál.
Jako když se mluví o konci světa.
„Máš sebou očkovací průkaz?“ zeptal se zvesela dealer mladého feťáka.

PS.
Proměnil vodu ve víno?
Vždyť se to nedalo pít.