Dynamika sebepoškozování

Nedávno jsem se dozvěděl, že se před Listopadem nechlastalo, že to byl protest proti režimu.
Jeden chlap si zase nechal narůst vousy, aby si zaprotestoval.
Aspoň si ušetřil játra.
Já jsem měl vousy a chlastal.
Ani jsem nevěděl, že jsem odbojář.
„Konečně jsem impotentní,“ řekl muž vesele.

Ve velkém hrnku plave v bílé kávě rohlík s máslem a vlasem čarodějky.
Vytáhl jsem ten dlouhý vlas, abych si s ním v poledne nařezal čerstvě uvařený knedlík.
„Stojíme na prahu nových věků,“ slyším mluvit kohosi v TV a myslím si: Kde jinde bychom mohli stát?
Nikde jinde se stát nedá.
Ať se postavíte kam chcete.
Jdu na sever....a jdu na jih...

Tichým hlasem se šíří prazvláštní dohoda.
Umři a já budu žít.
Jaké to je zjistit, že je člověk vlastně vůl?
Velmi osvobozující pocit.
Věřím svým slovům?
Nevěřím ani, že jsou moje.
„Stalo se to zítra a přesto se to nijak nelišilo od minulosti,“ řekl někdo nad krájením knedlíku vlasem čarodějky.

PS.
Všechno se soustředí do jednoho bodu, ale není jisté, že ten bod je na jednom místě.