Někdo ti utírá nos smetákem

Do nahrávek ptačích písní se snažíme propašovat lidské trylky.
Frank Zappa zpíval, že je možná blázen.
Bridgite Bardot utekla do náruče psů.
Co by se stalo, kdybychom se všichni shodli?
Zase malér.

Není to blbá otázka, když se někdo ptá kdo je to Bůh?
A na co se vlastně ptát, když ne po šéfovi?
To se dělá v každém podniku.
Vlaky se i tak nepřestanou pro nás stávat tajemnou rozpravou s cestou.
Kosmonautovi ve volném prostoru vypadl z ruky šroubovák.
Překvapil ho neidentifikovatelný sněhulák.

„Kde bychom si mohli nerušeně promluvit?“
„O čem?“
„O čemkoliv.“
„Tady. Já chci zůstat ve vaně, kdybych se rozhodla, že si podříznu žíly.“
„Mohl bych se dívat do konce věků, jak se po koupeli otíráš ručníkem.“
„Tak proč mluvit?“

PS.
Spousta špinavého nádobí.
Na to stačí jediná kapka.
Krve?