Marný je usínání s flaškou pod polštářem

„Utáhněte si plenky milostpaní!“ řval muž na chodbě, kde ho dle klapání podpatků, míjeli ženské kroky.
Znali jsme se jen letmo.
Jako kuřata než skončila na grilu.
Spontánní veselost?
Ta může bejt stejně nebezpečná jako když se pokoušíte chytat kulku do zubů.
Chvíli se ceníte a najednou máte v hlavě tunel.

Je tu taková přehršel čarovných cestiček.
Pořád mám takový zvláštní pocit, že bych se mohl něco dozvědět.
Chceme vědět kdo je dobrý a kdo zlý, abychom ho mohli po zásluze odměnit.
Jenže on ve skutečnosti nikdo takový neexistuje.
Posadil jsem se ke stolu v tom našem domě a před sebe položil kuchařku, co jsem našel v popelnici.

Co je to ta charita?
Nejsou to odpustky bohatých?
Nechci házet všechny do jednoho pytle.
I tak je ten pytel až moc plnej.
Dítě si natrhalo třešně z vánočního stromku pohozeného u kontejneru.

PS.
Leccos jsem se v dětství snažil vypěstovat z pecky.