Nechápu, že může někdo říct, že se nudí

V noci se mi zdálo, že jsem se stal nositelem Nobelovy ceny.
Jen nevím v jaké kategorii.
Byl jsem v takové té společnosti, která čekala na audienci.
Osazenstvo mě mělo spíš za blbce, a nechápali, že jsem mohl dostat Nobelovu cenu.
To ani já.
V tom jsme byli zajedno.
Snad se další noc dozvím, jak to dopadlo.

Vykládal jsem sousedovi, jak mě někdy baví po sobě číst, co jsem napsal.
Jak ty texty spojuji a rozděluji.
„To je bordel v hlavě,“ řekl.
„Jo,“ zasmál jsem se.
Šli jsme do lesa a nepotkali jsme ani jednoho vlka.
Ani Červenou Karkulku.

Stali jsme se součástí dějin a leccos věděli, protože jsme přežili.
Nic víc.
Už dávno se nesedá u táborových ohňů.
Jenom se griluje-
A tam není čas na blbý kecy.

PS.
Všichni ti důstojní muži v nadživotní velikosti, jimž se bez ostychu vysere na hlavu kdejakej pták.