Nebuší se do bubínku zbytečně?

Když jsem byl malej, tak chodil kominík od domu k domu a nabízel svoje služby.
Matka ho vždy pustila do domu, protože jí bylo jasné, že je potřeba mít vymetenej komín, ale zároveň z něho byla na nervy.
Je jasný, že se ten chlap nezouval, když šel na půdu ke komínu, a to bylo něco pro ni.
Tak mu tu trasu přes verandu a síň ke dveřím na půdu alespoň vystlala novinami.
Sotva kominík odešel tak okamžitě vytřela.

Největší pecka ovšem byla, když to jednou buchlo do komínku v kuchyni, jak se tam nahromadila pořádná porce sazí a ten vyletěl.
Matka měla velmi pevně semknuté rty do úsečky, když mu dávala jeho pět korun od cesty.
Od té doby tedy ještě navíc držela komínek co to šlo.
Nehodlala se už nechat zaskočit.

Pořád někdo maluje čerty na zeď.
Pomalu nám začínají docházet zdi.
Co jen s námi bude?
Jsou někde nějaké papíry kde je to napsané?
Co kdyby tam hořelo?
Kam se ztratil kominík?

PS.
Nelze se spoléhat na náhody Velkých třesků.