Militarismus

„Někdo zvoní. Běž mámo otevřít:“
„Kdo to může být?“ ptá se paní a otevře dveře.
Na chodbě spatří vojáka v parádní uniformě, který ji zasalutuje.
„Bydlí tady pes jménem Cvoček?“ zeptá se rázně.
„Ano,“ řekne žena rozechvělým hlasem. „Co chudáček provedl?“
„Bude muset jít se mnou, protože má cvičení.“

„Jaké cvičení?“ ptá se z přítmí bytu majitel psa.
„Samozřejmě, že vojenské a desátník musí být přítomen, protože je to speciální cvičení,“ řekl voják.
„My toho psa máme od štěněte,“ brání se žena. „To nemůže být desátník. Kde by k té šarži přišel?“
„To dá rozum,“ vyrazí do bojového pole muž. „Já jsem byl na vojně vojín a to jsem na té vojně byl, ale on nikde nikdy nebyl,“ gestikuluje otec rukama. „Vy nás asi máte za blázny.“
“Vy tady nejste od toho aby jste posuzovali rozkazy z vyššího velení,“ řekl voják a ani nepohnul brvou.
„Je to náš pes,“ řekl muž pevně.
„Ale musí jít na cvičení.“
„Blbost.“

„Chcete se příčit rozkazu?“
„Jste blázen,“ řekl muž a chtěl zabouchnout dveře, což se mu nepodařilo, protože v posledním okamžiku vrazil do mezery voják nohu v bagančeti.
Mezitím se přišoural z bytu pes.
Jakmile spatřil vojáka posadil se do pozoru a vyštěkl.
„Máte cvičení desátníku,“ řekl voják, když rozrazil dveře.
„Rozuměl jste?“
„Haf,“ štěkl Cvoček a zasalutoval uchem.

PS.
Co dodat?