Vltava

Líbila se mi Vltava od Smetany, ale kámoš říkal, abych to každému tak nadšeně nevykládal, že mě pak mají za idiota.
Říkat, že se vám líbí krásné věci je velmi podezřelé.
Buď si totiž na něco hrajete anebo ještě hůř.
Fakt takovej jste.

Mě se zalíbila Vltava především díky našemu češtináři, co nás měl i na hudební výchovu.
Byl to vysokej chlap s koňskou tváří a kostěnýma brejlema silných skel.
Vlastně vypadal trochu jako nácek.
Proto bylo zvláštní, že když měl náladu a vyprávěl nám zážitky z války, že se to neodehrávalo v řadách SS či aspoň Wermachtu. Naopak nám ukazoval, jak mu v tváři chrastily broky, které koupil právě od nacistů.

To pak přecházel při vyprávění třídou a neustále si popotahoval svůj pracovní plášť jako kdyby si chtěl vykasat sukni a přebrodit řeku.
Dokonce to chvílemi vypadalo, že udělá kotrmelec.
Vykládal, že za války pracoval v cirkusovém orchestru.
Vyprávěl, že při jednom představení začali hrát národní hymnu, což se tehdy nesmělo.
Lidé povstali a Němci také, protože nevěděli o co jde.
No nejspíš žvanil.

PS.
Vltavu nám však vysvětlil tak, že už jsem ji nikdy nemohl poslouchat jen jako hudbu.
Byla to symfonická báseň plná příběhů.