ježek

„Spím v rozbité chatě a mám dojem jako kdybych se našel,“ říká bývalý majitel továrny na prezervativy.
Vystlal si jimi lůžko jako jedinou upomínku na minulý život.
„Měl jsem toho tolik, že jsem nakonec neměl nic. Já vím, že je to taková banální fráze, ale dokud si neprožijete banální frázi na vlastní kůži, tak nevíte nic,“ usmál se do louže červeného vína z krabice, kde popíjel mlaskavě ježek.

„Všiml jste si, že vychází čím dál tím víc knížek, kde vám radí jak máte naložit se svým životem? Myslíte, že to k něčemu je? V počátcích lidstva si lidé vážili starců a naslouchali jim u ohně, protože to byli skutečné zkušenosti. Naslouchat starcům dnes již z drtivé většiny nemá cenu. Proto berte s rezervou i mě,“ řekl a přilil do louže víno, aby dopřál ježkovi špičku.

„Žijeme ve věčně nadrženém světě a to je celá naše evoluce. Lidi si vymysleli a přijali evoluci proto, že to zní vědecky. Pořád něco a někoho šmírujou a říkají tomu vědecký výzkum. Už starověcí myslitelé přišli s tím, že se život zrodil ve vodě, kde byli podivní tvorové, kteří byli takovou slupkou pro nás, protože když vylezli na souši, tak ta slupka pukla a vylezl muž a pak žena. Člověk se pořád snaží sám sebe překvapit. Bylo by překvapivé kdyby to nedělal. Kdepak prezervativy,“ řekl a ježek u jeho nohou mlaskl s poslední kapkou a stočil se do klubíčka.

PS.
Kamarád se divil, že mu psychiatrička řekla, že ho jeho styl života zabije.
Měl ji za blbou.