anděl spadl z višně

„Vidím, jak mezi stromy pobíhají moji andělé strážní.“
„Nejspíš si chtějí vypálit calvados a tak sbírají padančata. Nedivil bych se kdyby se dali na pití.“
„Anděl opilec. Zajímavá představa.“
„Anděl je už ve své podstatě představa.“
„A co když ne?“
„Na to mě nenachytáš,“ řekl soused. „Do toho mě nezatáhneš. Anděl je dobrej tak na Mikuláše, aby chodil s čertem za tím chlapem s vousama a vysokou čepicí, ale jinak jsou to kecy.“
„Já ti to nevnucuju.“
„Ale vnucuješ. Já to na tobě vidím, jak ti svítí oči.“
„To je z radosti.“

Vedle ke stolu si sedly mladinké holky.
Jedna měla dlouhé plavé vlasy a vypadala trochu jako Lady Gaga i s tím nosem.
Sousedovi připomínala bluesmana Johny Wintera, ale on Lady Gaga nezná.
Zná ještě někdo Johny Wintera?

Nad hlavou mi zasvištěla hůl.
Chtěl jsem říct, že jsem to já, ale namísto toho jsem se zeptal: „Nevíte kde je klíč od WC?“
To je ten strach, co nás naštěstí provází.
Často se kvůli němu chováme jako idioti, ale zdá se, že právě to nám zachrání život, když jde do tuhého.
„Snad ses nepodělal?“ zeptal se soused.
„Asi to za mně udělal můj anděl.“

PS.
Některé sny se promění ve skutečné vzpomínky.
Tak jako se proměňují vzpomínky do snů.