stáčené kyselé víno

Čučeli jsme do pole z lavičky u lesa a vzpomínali na to, kdo z nás udělal větší podrazy.
V takových chvílích padnou i výčitky, ale už není energie k tomu, aby se člověk skrze ně rozčiloval.
Spíš je to takovej trénink na boží soud.
Proprali jsme i nejednoho kamaráda, protože to se mohlo, když se řeklo: MĚL TADY BEJT!
„Věděl jsi, že když vyplašíš vrány, tak oni si tě už pro příště pamatují?“
„A když je nevyplaším, tak skončím v zapomnění?“

Kopnete do klubíčka vlny a pozorujete, jak se rozmotává a nemyslíte na to, že by to mohla být bavlnka od Ariadny.
Vyvarovat se chyb?
Každej z nás to zkusil, ale je to velmi frustrující, protože bez chyb to tady prostě nejde.
Napít se na kuráž nestačí.
Ale ta chuť.

Hledáme synonyma pro výkřiky do tmy.
Kdo by neznal ten slavný obraz pana Muncha?
Myslíte, že stačí useknout Medúze hlavu?
Každopádně bych nechtěl být její kadeřník.

PS.
Moc se mi líbí představa, že takové pohoří může být obr, co usnul hlubokým spánkem.
Kašlu na geology!