Na cestě k odběru krve

Přál jsem si žít v kontinuitě.
A pak se dozvím, že tak svět nejspíš vůbec nefunguje.
Je to jen taková berlička pro naše nedokonalé vnímání.
Viděl jsem v TV, jak zastřelili chlapa a tak trochu mu záviděl.
Oblila mě úleva.
A Vonnegutova věta: Zastřelte mě dokud jsem šťastnej.

Jak chcete vyskočit z jedoucího auta?
Museli byste umět kotrmelec.
Proto se asi ve škole děti učí kotrmelce.
K čemu jinému by jim takový úkon mohl být dobrý?

V TV kriminálce řekl jeden ze zabijáků ze Rwandy: „Šťastný je člověk, který nikde nedostane možnost poznat čeho je schopen.“
Když člověk pochopí, že něco neví, tak na tom může být daleko lepší než když zjistí, že něco ví.
Víme toho o štěstí opravdu proklatě málo.

PS.
Pamatuji se na americký seriál, kde se hájil voják se šarží, že nemocniční péče je tak mizerná, protože nečekali, že tolik vojáků svá zranění přežije.