Mladík plný revoluce oblečen do staré uniformy

Bystrý a učenlivý mladík se rozhodl stát kazatelem.
„Někdo jim to přece musí říct.“
Na nebi se roztočilo žluté slunce s černými skvrnami, co byly tak velké, že slunce vypadalo jako zadeček vosy.
Že by znamení?
„Samozřejmě, že potřebujeme kazatele,“ bouchl jsem mladíka do zad.

„Odpovědnost jsou hořící kalíšky vodky na hrobě,“ zkoušel si mladík něco nanečisto.
„Plout se dá lodičkou i v kaluži,“ řekl jsem mu jako nápověda z lidu.
„Proměny společnosti se nejvíc poznají na kurvách,“ vyřkl soused jednu ze svých definitiv.
„Kapky deště na sítnici draka, co žere rád princezny,“ nechal se unést mladík.
„Běhat po světě střízlivej je taková jedna nekonečná rovina,“ dodal soused a pleskl mladíka po týlu hlavy.
Výchovu nelze zanedbávat.

„Kašlu vám na vaše sarkasmy! Co se doma uvaří to se taky doma sní,“ rozohnil se mládenec.
„Jeden hrobník vyprávěl, že když při psychotestech prohlásil, že mu svatby připadají jako smutné obřady, tak ho hned začali klepat kladívkem do kolena,“ řekl soused s upřeným pohledem na mladíka.
„Já vám říkám, že budu kazatel,“ zaznělo.
Mohla to být ozvěna chlapcovi duše.
„Fungují ti brzdy?“ otočil se soused ke mně.
Šel jsem se podívat za roh domu.

PS.
Že jde o halucinace?
To říkáte vy, ale já si o tom můžu myslet své.