Pěkná hodinka

„Pánové!“ řekl chlap s pomoučněným obličejem od pěny z čerstvě načepovaného piva.
„My měli na šachtě tlustého šéfa, a to když se otevřela láhev rumu, tak se snažil, aby byla vypitá co nejrychleji. Jakoby měl strach, že se ten rum promění na vodu a ztratí svoje kouzelné vlastnosti. U toho neexistovala výmluva, když jste nepřišli na šichtu, že jste zaspali nebo že vám někdo umřel. Nedej bůh, aby to bylo kvůli ženské. Naprosto ale chápal, když jste nepřišli do práce, že jste byli vožralý. Pro to měl velké pochopení. Vždyť jsme lidi, říkal. Usmíval se a myslím, že nám tu opici i tak trochu záviděl. Něco jako když chlap závidí jinýmu chlapovi pěknou ženskou.“

„A tuhle znáte?“ chytil kolem ramen souseda u stolu.
„Proč jste se rozkmotřili? Ptá se Lenin Stalina a Hitlera.
„Za to můžou Židé.“
„A co vy?“
„Co my s tím mohli dělat?“ řekli oba současně.
„Dělali jsme, co jsme mohli,“ prohlásili zase současně.

„Ty jsi antisemita,“ řekl mu chlap přes rozžatou svíčku na stole, protože se v hospodě držela Pěkná hodinka po Posvícenské neděli.
„Já jsem anti na všechno,“ chechtal se muž. „Já nemám televizi ani ženu.“
„A co rozum?“
„Nebude vám vadit, když vás zavezeme do ústavu? Ptali se mě takový maníci. A já jim řekl. Naopak, pánové. Já miluju ústavy. Kupříkladu ta naše ústava česká má tolik stránek, že je na hajzlíku pořád co číst. To museli dávat dohromady nějaký moc chytří páni, zrovna tak jako evangelia. Slovo je slovo a to slovo je Bůh. No a proč by ne?“
„Ty si asi myslíš, že jsi vtipnej?“
„Ani ne. Jen se mi ozývá nějakej rachot v prstech. A taky jsem si všiml sýra, co putoval po stole. Celou noc jsem se třásl. Ale to patří k té hře. Každej by měl potkat proroka, alespoň jednou do roka. Nechcete vzít draka? Ptali se mně v tom ústavu a já jim řek´: Proč bych to dělal? Já si naposledy pouštěl draka jako malej kluk na poli u nás za humny. Já ctím chronologii a nehodlám dělat nic, co jsem dělal jako malej. Tedy alespoň si to myslím. A tak jsem dostal moc pěknou koupel ve sprchovým koutě,“ nadechl se piva a pokračoval.
„ I já můžu mít svoji víru. Stačí, když mě nebude nikdo házet klacky pod nohy. Já si klidně budu věřit i na kolíčky na prádlo, když na to přijde. To je jako s tím Kristem. Budiž. Mohli ho ukřižovat. Mohli ho sundat z kříže. Ale ať mi nikdo nevykládá,“ a to už křičel, „ŽE SE SÁM VYMOTAL Z TĚCH PROSTĚRADEL!“

PS.
„Včera podvečer jsem přemýšlel o něčem, co mělo sílu, že by se k tomu dalo přirovnat jen něco takového, jako kdyby se celý náš svět i s námi rozpadl na atomy, a pak se stejně beze zbytku poskládal. Byla to ona evoluce? Teleportace? Otisk Velkého třesku? Moc vypitého čaje? Já mám čaj rád,“ zadíval se zasněně do plamene svíčky a vypil na ex pivo.