Každý chvilku tlačí pilku

Někdo vytrhal dlažební kostky a rozbil barevná okna kostela.
Odněkud vyskočí skřítek a chce si povídat-
Rozhazuje růže na klávesy starého piana.
Zkusil jsem narovnat podkovu, ale tehdy ani teď jsem neměl dost síly.

Jsme otroky svých příběhů anebo jen tak kloužeme po povrchu?
V hlavě se mi zahnízdil obrázek šípků.
Jaké to asi je, když tě sežere lev?
„Mračné obočí se v nebi nenosí,“ řekl mi kalamář, co polil hostii.

Schováme se v ječmeni.
V žitě už jsou flinty.
Proč vlastně učíme děti, aby nelhaly?
Čím více se snažíme být racionální, tak tím více to nejsme my.

PS.
Zvláštním druhem sestupů na dno Macochy byly výpravy pro těla sebevrahů, které podnikali vilémovičtí občané Martin Kala a Josef Nejezchleb.