emoce sebestředné

Když náš pes nesnědl polévku, kterou měl v misce, tak jsem mu vysvětloval, co by za to dali jiní psi ve světě, co mají hlad.
Koukal se na mě dost nechápavě.
Myslím, že si to k srdci nevzal, ale on byl pes, tak měl na to právo.
My si to k srdci nebereme taky, a to jsme myslící bytosti.
Jakoby pes nebyl myslící bytost.
Pořád jsou myslící bytosti, co si to myslí.

Ringo Starr mi odjakživa v té partě Beatles připadal jak zaběhnutý pes.
Nakonec je možný, že je všechny přežije a zůstane tu jako poslední brouk.
Ne, že by to bylo nějak důležitý.
Jenže pro lidi jsou nedůležitý věci vždycky nějak důležitější.

Jednou mi ten náš pes sebral maso na řízek z talíře.
Dostal jsem vztek, který mě tehdy ještě sem tam ovládal, který posléze zklidnila deprese.
Ta nezaměnitelná společnice.
Chtěl jsem ho nakopnout, ale kopl jsem do zdi.
Poskakoval jsem bolestí a on se na mě díval.
„Co blbneš? Pro kus žvance. Stálo ti to za to? Měl by jsi se nechat přeočkovat.“
A to všechno na mě vysypal, ten nemyslící darebák, jen očima.

PS.
Někdo otrávil čtyři vlky.
Myslící bytost.