mračení vám nepomůže

„Dobrou noc,“ řekla dívka psu a malému děvčátku.
Stařec, co byl její manžel, tak se opřel o hůl a snažil se vstát ze židle.
Pes si sám otevřel dveře a vyšel do noci s malou dívenkou, aby ji doprovodil do jejího domečku v lese.
Po cestě potkali muže, co se na ně zadíval s nechutným zájmem, ale stačilo aby pes zavrčel a on zůstal nehnutě stát.

„Co to bylo za lidi?“ zeptal se stařec.
„To nebyli lidi,“ řekla jeho mladá žena. „To byl pes a víla.“
„Víla a její pes?“ ptal se stařec.
„Ne. Pes a víla.“

„Aha,“ zarachotil stařec svými již skoro mrtvými plícemi. „A jak se jmenovali?“
„Nepotřebují jména.“
„Aha...když jsem byl ještě chlapec...,“ chtěl stařec něco vypravovat, ale jen se více opřel do své hole a zakýval se, že budil dojem tenisty, co má mít servis.
„Trochu se bojím, že by mohli zničit Zemi..,“ zazněla jeho slova stářím vzduchoprázdna.

PS.
„Stejně ničemu neutečeme,“ zachrastil. „Ať vyběhneme odkudkoliv, tak se vrátíme na stejné místo. Měli jsme zůstat žít na placce.“