Uniforma je podivný předpis

Předklonila se před svící, k níž se modlila.
Byla nahá.
Modlila se jen tehdy, když byla nahá.

Nikdy nechtěla, abych se modlil s ní.
Byl to její osobní obřad.
Její přítomnost v budoucnosti.
Nikdy se nezmínila kdo je ten její bůh.
To vždy zajímá jen církve.
Skutečný duchovní svět se vyskytuje mimo tyhle ohrady.
A ona to věděla.
Tak jako Jeroným pražský.

I proto jsem neslyšel z jejích úst jediné slovo modlitby.
Chápal jsem, že se pohybovala ve svém prostoru.
A nahota měla snad vyjádřit, že se nemá za co stydět.
Nahota zjevuje naší bezbrannou skutečnost.
Ale to byl můj výklad.
Nevím jak to brala a cítila ona.

PS.
I já měl svoji nahotu.